Už jste vyzkoušeli setonův hrnec? A rostou v dubnu borůvky?

Než se dostanu k návodu na setonův hrnec (je na konci článku), tak vám povyprávím příběh jedné dávné velikonoční neděle (když už jsou ty Velikonoce zdárně za námi).

Bylo to tuším před třemi lety, tenkrát jsme měli jenom Helenku a té bylo něco přes rok. Protože se nám ten rok zrovna nechtělo pouštět do nějakého velkého barvení vajec a pletení pomlázek a ani Helenku jsme do těchto věcí ještě úplně zapojit nemohli, rozhodli jsme se, že se raději půjdeme vyvětrat do lesa.

A tak jsme pobrali pár přátel a dohodli se, že si zase jednou uvaříme na ohni nějakou dobrotu a že přespíme pod stanem.

Borůvky v dubnu

Zatímco jsme sbírali dřevo na oheň, Helenka běhala kolem nás a objevovala krásy přírody. Dostala za úkol hledat první známky jara. Po chvíli se ozvala odněkud z povzdálí. „Mamííí, našla jsem borůvky!“ volala pyšně a ukazovala plnou hrst čehosi, co svým tvarem sice připomínalo borůvky, ale hnědou barvou rozhodně ne. Rychle jsme klopýtali k ní a volali, ať ty „borůvky“ hlavně nejí, že na jaře přece žádné borůvky nerostou!

A co že to Helenka s velkou slávou našla? No přece hromadu bobků…

Helenčino magické slůvko

A protože je Helenka takový náš strýc Pepin a maskot v jednom, umí odmalička vycítit vhodný okamžik a vypustit do éteru nějakou tu hlášku. Tentokrát měla jedno oblíbené slůvko, které někde zaslechla. Nebylo to zrovna sprosté slovo. Spíš takové mezinárodní slůvko, označující jistou část těla. Věřím, že si domyslíte 🙂

Pochytila ho náhodou, ale když pochopila, že vyvolává odezvu a možná tak trochu jde i o nějakou nepravost, hned si ho oblíbila. Nějakou dobu nám pak trvalo, než jsme ji to zase odnaučili říkat, a to slovíčko si mezitím žilo svým vlastním životem. A tak se s ním jala oslňovat třeba příbuzné na rodinné sešlosti (když nastalo ticho po jídle), na obědě s mexickým známým (ano, taky tomu slovu rozuměl) a taky s ním překvapila kamarády u ohně.

Helenka vyřkla tajné zaklínadlo

Občeře

Mezitím jsme dělali různé hry a skopičiny, hráli si se štěňátkem Buddym, klábosili jsme u ohně a chystali jídlo. Setonův hrnec nám zabral spoustu času, takže jsme místo oběda měli spíš takovou „občeři“.

Ošklivý kašel a noční evakuace

V noci se nám Helenka ve stanu ošklivě rozkašlala. Dostala jsem obavy a nakonec jsme se rozhodli, že nebudeme nic riskovat a vrátíme se domů. Sbalili jsme si věci a Helenku, přibrali jsme i kamarádku Helgu, ať si večer doma můžeme vykládat s někým, kdo zůstal klidný, a vyrazili do tmy.

Dětská představivost

Helenka se nesla v šátku a k autu to bylo pár kilometrů. Světla čelovek vytvářela v lese úžasné stíny, které rozehrály představivost na maximum. Já navíc svítila červeným světlem, abych Helenku neoslňovala.

Nedávno jsme totiž navštívili Soví noc v Domě přírody Sluňákov v Litovelském Pomoraví, kde jsme si prohlídli jednu opravdickou sovu a pár vycpaných a poslechli si o nich i nějaké povídání. Na závěr byla večerní komentovaná procházka přírodou, kde jsme poslouchali zvuky sov a výrů. Samozřejmě, že ty zvuky byly většinou nahrané a ozývaly se z reproduktoru. Ale to Helenka netušila a měla z toho oči navrch hlavy. Když jsme se pak utrhli od davu, nabádala mě dokonce, ať utíkám, protože z lesa určitě vyletí nějaký výr.

A taky i tentokrát v noci v lese viděla ve stínech spoustu výrů a různých lesních bytostí. Noční evakuace pro ni nakonec byla největším dobrodružstvím.

Jak to dopadlo?

Dobře to dopadlo! Ošklivý kašel měla nakonec z toho, že se nadýchala kouře z ohně. Říká se, že kouř jde vždycky za tím nejhloupějším indiánem (a proto se točil na nás všechny). Jenže ten indián z něho musí především utéct, ne v něm stát a křičet a čekat, až ho někdo odnese. To bylo poučení pro nás všechny. Pomohl studený zábal na krk a v noci teplo, čerstvý vzduch a nějaká ta pohádka.

Ráno přijeli Péťa a Hombré s pejskem Buddym, kteří v lese přenocovali. Vyprávěli nám, jak jim v noci kolem stanu chodili divočáci. Potom jsme společně oslavili velikonoční pondělí.

…a teď už ten setonův hrnec

Setonův hrnec

Pro ty, kdo setonův hrnec ještě neznají: nejedná se o hrnec jako takový, ale o jámu vykopanou v zemi, do které uložíme předem připravený balíček se syrovým jídlem (může to být maso, ryba, brambory, sýr, houby i zelenina a jejich libovolné kombinace). S pomocí uhlíků, horkých kamenů a vroucí vody a dostatku času se nám jídlo uvaří jako v hrnci. Pochází z dobrodružného románu E. T. Setona Dva divoši.

  • Nachystáme si jídlo a zabalíme do alobalu (nebo např. lopuchů či kopřiv) – uděláme z něj takové balíčky. Dobře zabalíme, aby při vaření zbytečně nevytékala šťáva. Uvařit můžeme cokoli – maso, ryby, houby, zeleninu, brambory… My měli směs masa, brambor a zeleniny se sýrem. Kopřivy prý dodají masu lepší chuť. My jsme tento trik zatím nevyzkoušeli, ale jakmile to zkusíme, určitě o tom poreferujeme.
  • Vykopeme díru hlubokou asi 0,5 až 1 metr a širokou tak akorát, aby se do ní vešly balíčky s jídlem.
  • Do dna jámy zapíchneme silnější kolík nebo klacek. Musí být dost dlouhý na to, aby i po zasypání jámy trčel ven a my ho mohli vytáhnout (do díry, která po něm zůstane, budeme nalévat vařící vodu).
  • Taky je potřeba rozdělat oheň a pořádně v něm nechat nahřát kameny, ideálně ploché (takové množství, aby se do díry daly naskládat ve dvou vrstvách – pod jídlem a nad ním). Budeme taky potřebovat dostatek uhlíků a žhavého popela.
  • Na dno jámy nasypeme uhlíky z ohniště a na ně naskládáme první vrstvu rozžhavených kamenů. Ty zasypeme další vrstvou uhlíků. Je třeba pracovat rychle, aby kameny neztrácely teplotu.
  • Potom do jámy vložíme připravené balíčky s jídlem.
  • Zasypeme další vrstvou uhlíků, přidáme rozžhavené kameny a vše zasypeme hlínou a pečlivě udusáme.
  • Jídlo v jámě necháme 10 - 20 minut prohřát. Kolík je stále v jámě.
  • Vytáhneme kolík a do díry nalijeme cca 2 litry vroucí vody.
  • Díru rychle zasypeme, aby neunikalo teplo, a pečlivě udusáme.
  • Jídlo v jámě necháme prohřívat zhruba dvě hodiny, v případě masa i déle.

Je dobré dát si na čas a na jídlo si opravdu počkat. My jsme jídlo z hrnce vytáhli moc brzy a naše balíčky jsme si museli dopékat asi půl hodiny v ohništi ve žhavých uhlíkách. Pokud je čekání moc dlouhé, můžete si čas ukrátit třeba krátkým výletem. Nebo si mezitím nad ohněm připravit předkrm (třeba pečená jablka s marmeládou nebo hady z těsta).

Ale určitě to stojí za to, už pro ten zážitek. A co vy? Už jste Setonův hrnec vyzkoušeli?

Z knihy Skautskou stezkou

 

Hanka Sedláková
Milujeme cestování po vlastní ose, vymýšlení nejrůznějších outdoorových bláznivin a jejich následnou realizaci. Umíme dobře plánovat, ale ještě lépe improvizovat. Máme doma dvě malé neřízené střely a kolem sebe partu přátel, kterým už připadáme skoro normální. Rádi vám poradíme, dodáme odvahu nebo vás inspirujeme. Život je totiž krátký na to, abychom chodili jenom po vyšlapaných cestách. Více si o nás můžete přečíst tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak v klidu a pohodě přespat s dětmi v přírodě?

    Máte rádi dobrodružství, které nekončí večerkou? Chystáte se s dětmi přespat v přírodě? Přijďte si k nám pro inspiraci, podporu i pár rad :)

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku