Proč dobrovolně mokneme?

Bloumáte po venku za každého počasí, nebo raději zůstáváte doma v teple? Užíváte si mlhy, kapky na listech a všechny možné i nemožné odstíny přírody, nebo pro vás krásné počasí znamená modrou oblohu a hodně sluníčka? Chodíte se otužovat, nebo jste zarytí teplomilové? A co děti? Chodí jako ze škatulky, nebo až po uši zacákané od bláta (ano, jako ty naše)? Nebo jste cokoli mezi? Všechno je správně .-)

My ale určitě patříme do té první skupiny. Ti blázni, kteří klidně zmoknou a ještě nechají děti se vesele plácat v kaluži 😀 Kteří se občas chodí vykoupat i v zimě, pohoršují náhodné kolemjdoucí a co víc – naučili to i svoje děti! Kteří mají po „takovém normálním výletu“ v koupelně horu špinavého prádla. A kterým se líbí příroda v celé své kráse a azuro jim připadá… krásné, ale tak nějak pořád stejné.

Pojďte se s námi na tohle téma dneska zkusit podívat našima očima. Pokud jste na tom stejně, tak se pochopíme. A pokud ne, ukážeme vám, co na tom vidíme. Když se člověk chce dívat, tak je vždycky co vidět .-)

Drobným diskomfortem totiž sobě i dětem zvyšujeme odolnost. A být zdraví a odolní je přesně to, co v této době potřebujeme nejvíc.

Já mám jednu oblíbenou myšlenku:

  • Že lidi, kteří chodí ven jenom když je hezky neví, o co přicházejí.

a jedno staré známé norské přísloví:

  • Není špatné počasí, jenom špatné vybavení.

Měli jsme to tak vždycky?

Já určitě. Nikdy jsem moc nebyla na klasické výlety a výšlapy. Bylo to celkem fajn, ale mě to nestačilo. Něco tomu chybělo. Asi nějaká výzva, dobrodružství, něco zajímavého, zkrátka nějaká opravdická zkušenost. No, po čem jsem tolik toužila v dětství, to jsem pak dohnala v práci. Tam jsem se naučila opravdu chodit ven za každého počasí, ať už se mi chtělo, nebo ne.

Chvilku to trvalo si zvyknout a přesvědčit hlavu, že nemá cenu generovat nadávky na zimu a mokro, a že mnohem lepší bude otevřít oči a začít se dívat kolem sebe. Protože všechno má něco do sebe!

A tak jsem se do „hnusného“ počasí postupně zamilovala. Užívám si mlhy, šumění větru a kapky na listech a v pavučinách. Taky čerstvý vzduch po bouřce, nebo když se noc pomalu mění na den. Kdykoli můžu, projdu se bosky v ranní jinovatce. A baví mě, jak se každý den o malý kousek posune slunce a změní barvy. Něco nového uzraje, něco starého zase odejde. Tehdy mi připadá, že držím prst na tepu přírody.

A přiznejme si to – kdyby bylo pořád azuro, bylo by to pořád na jedno brdo. Krásné, ale ničím by nepřekvapilo.

Každé počasí má svoje kouzlo. Jenom ho musíme chtít vidět.

A teď – k čemu je to vlastně dobré?

Když vyběhnete nepřipravení do špatného počasí, nejspíš chytnete rýmu a nadlouho vás to od podobných experimentů odradí. Chce to začít postupně a zkoušet, co vám zafunguje, abyste se v tom cítili komfortně. Odměn může být spousta a určitě stojí za to. Tak například:

  • Imunita. Samozřejmě, pokud na sebe berete ohled a neprochladnete. Krátkodobý nekomfort není problém (naopak, učíme se ho lépe zvládat, lépe s ním pracovat a ve výsledku být odolnější), ale ten dlouhodobý už může způsobit potíže.
  • Mnohem lepší odolnost vůči zimě. Není nutné si hned dávat po ránu ledovou sprchu (i když je to podle mě skvělá věc). Stačí prostě chodit ven a nedovolit hlavě vymýšlet výmluvy, proč dneska (a zítra, a pozítří...) zůstat na gauči.
  • Naučíte se být na každé počasí dobře připravení. A taky na něj připravit špunty. A ti to odkoukají od vás a taky se budou umět nachystat do nepohody (no, většinou... občas vás nejspíš zkusí přemluvit, že kostým víly je zrovna teď to pravé). Časem si to zautomatizujete tak, že už nad tím nebudete muset skoro přemýšlet.
  • A taky na změny počasí reagovat a udržet si jakýsi komfort. Aspoň teoreticky – když třeba takhle omylem zaplujete po koleno vody nebo vám za krk nateče ze stromu ledová sprcha, tak se chvilku ve vlastní šťávě podusíte… no jo, stane se. Ale tohle taky někdy patří do kategorie zážitků 😀
  • Někdy je to navíc docela sranda! Je jen na vás, jakou zábavu vymyslíte...
  • Je to dobré mentální cvičení, které se dá nakonec aplikovat na cokoli. Nemá totiž smysl na hnusné počasí nadávat, tím si nepomůžeme. Nezbývá, než to vzít tak, jak to je, a třeba si na tom najít něco dobrého.
  • Čerstvý vzduch skvěle působí na psychiku.
  • A o to líp vám pak bude doma v suchých ponožkách, v teplé vaně nebo s talířem špaget...

Co děti? Mají si kde hrát?

A přesně v tomhle duchu „nenápadně“ vedeme i děti. Chceme, aby se jim vyhýbaly bacily. Aby samy věděly, co si obléknout a nesežraly nás, když nám na výletě úplně nevyjde předpověď počasí. Aby si občas nabraly do gumáků nebo rozpáraly kalhoty, když polezou stromě. Aby věděly, jak se k přírodě chovat s respektem, ale bez obav a aby se o sebe dokázaly postarat. Aby si uměly hrát s klackama, kamínkama a s tím, co najdou, a časem zvládly třeba i rozdělat oheň a opéct si maršmelouny.

Ale taky proto, aby poznaly taky něco jiného, než jenom sluníčko a ušlapanou pěšinku. Aby měly oči otevřené a na všem si uměly najít něco hezkého. Aby braly věci tak, jak přicházejí a byly s tím v pohodě.

Co všechno pro to děláme?

  • Snažíme se chodit ven za každého počasí. Ale nejenom chodit, taky tam blbnout, kempovat, hrát si, udělat si nedělní oběd... prostě cokoliv.
  • Učíme děti, jak se do každého počasí dobře připravit, co si obléknout, co si přibalit do batůžku.
  • Máme pro ně pár kousků kvalitního oblečení (softshellový komplet, merino komplet, kukličky, dobré boty, …) Nemusí být všechno drahé a značkové. Ale pár kvalitních kousků se hodí.
  • A taky batůžky s vlastním vybavením, jako jsou čelovky, lupy, nožíky (poslední dobou nosí naše princezny taky luk a šípy)… Dává jim to možnost venku objevovat a cítí se jako platní členové expedice (ne jako že je blázniví rodiče zase tahají do deště).
  • Každý den (dobře, tak skoro každý, někdy se rozhodneme být hodní) děti otužujeme. Na konci každého koupání nebo sprchování pustíme na chvilku ledovou vodu. Ze začátku nás u toho málem sežraly, teď už se holky sprchují ledovou vodou jakoby nic. My to samozřejmě děláme taky, musíme jít příkladem 🙂 Mě už je to dokonce i příjemné! Pokud neznáte, tak mrkněte na Wima Hofa.
  • Životospráva a doplňky stravy. Nejsme radikální. A ne vždycky to vyjde. Taky milujeme pizzu a zmrzlinu. Ale v dnešní době, a zvlášť v zimě, z jídla všechny potřebné živiny a vitamíny nedostaneme a doplňkům z lékárny plným balastních látek moc nevěříme. Osvědčilo se nám např. kvalitní reishi a výbornou zkušenost máme i se zelenýma potravinama (mladý ječmen a chlorella).
  • Naše starší dcerka taky dlouho chodila do lesní školky, kde prckové lítali po venku celé dny a často si na čerstvém vzduchu i chystali jídlo a obědvali. Občas se i stalo, že chladné ráno začínalo opékáním jablíček u ohně. Kde tohle zažijete? Lesní školka nám dala hodně a je to dodnes znát.

A teď něco příjemného: nezapomeňte se odměnit!

Možná teď vypadáme jako zdivočelí asketi, ale nebojte se. Je to jenom půlka pravdy .-) Taky nám někdy něco nevyjde. Nebo se nám prostě nechce. Jsme jenom lidi a taky někdy rádi zůstaneme doma u promítačky (telku už dlooouho nemáme) s pohádkama, místo reishi a chlorelly si objednáme pizzu a softshellové a merino komplety už týden nemůžeme najít v hromadě špinavého oblečení s obrázkama jednorožců a Ledového království… A je to normální!

Jde především o to, že ASPOŇ NĚCO je lepší, než NIC!

Je příjemné, ba dokonce důležité si ten pobyt venku v zimě a dešti nějak vynahradit a odměnit se. Třeba si napustit horkou vanu, uvařit si nějakou dobrotu (která najednou chutná tak nějak líp), a číst si knížku nebo čučet na pohádky. A co teprve taková masáž? Nebo člobrdo?

A postupně eliminovat těch několik hromad špinavého oblečení, abychom mohli brzy vyrazit na další dobrodružství a nadělat nové.

Má to i stinné stránky? Aneb pár historek z natáčení

No jéje! Ale bereme je s humorem – jednak nám to za to stojí, a taky nám nakonec nic jiného nezbývá.

Třeba když se v klidu procházíte botanickou zahradou – zdravíme do Bergenu! – a z ničeho nic se z okrasného keře po zadku vyřítí naše divoké lesní děcko, nechávajíc za sebou blátivou brzdnou dráhu. Chápejte, na stromy a do keřů se nekouká, do nich se leze, proč by tam jinak stály?

Nebo když nám děti venku odhazují svršky a lezou do vody skoro za každého počasí. Třeba v listopadu. „Hele, vodopád, já si jdu umýt zadek!“ Ještě se snad nestalo, že by se nachladily. Jenom musíme trochu dohlížet, aby se tam necachtaly příliš dlouho a aby jejich oblečení zůstalo jakžtakž suché. Bacily nechytáme v přírodě, ale ve městě, mezi lidmi.

Nebo další veselá historka z natáčení – když jsme byli v Hallstattu a naše starší dítko se z ničeho nic svlíklo, skočilo nahaté do jezera a vesele se tam cachtalo. Kolem chodili Japonští turisti zakuklení v bundách a dost divně se dívali. A já jsem se před nimi nechtěla svlíkat do prádla, tak jsem jenom seděla na břehu, dělala že to dítě neznám a po očku sledovala, jestli se náhodou netopí.

Aspoň máme co vyprávět dětem na svatbě .-) A s vámi se, milí přátelé, budeme dále dělit o naše zkušenosti, rady a návody.

 

Hanka Sedláková
Milujeme cestování po vlastní ose, vymýšlení nejrůznějších outdoorových bláznivin a jejich následnou realizaci. Umíme dobře plánovat, ale ještě lépe improvizovat. Máme doma dvě malé neřízené střely a kolem sebe partu přátel, kterým už připadáme skoro normální. Rádi vám poradíme, dodáme odvahu nebo vás inspirujeme. Život je totiž krátký na to, abychom chodili jenom po vyšlapaných cestách. Více si o nás můžete přečíst tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak v klidu a pohodě přespat s dětmi v přírodě?

    Máte rádi dobrodružství, které nekončí večerkou? Chystáte se s dětmi přespat v přírodě? Přijďte si k nám pro inspiraci, podporu i pár rad :)

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku