O Dupách

Jsme mladá rodina se smyslem pro dobrodružství. Milujeme outdoor, cestování po vlastní ose a bláznivé nápady. Máme úctu a respekt k přírodě a v tomto duchu vedeme i naše děti.

Zkuste občas sejít z hlavních turistických cest a najít si svůj vlastní kousek ráje, radovat se z maličkostí a vidět krásu i tam, kde podle průvodců „nic není“. Udělejte si své vlastní dobrodružství! Zažijte přírodu všemi smysly. Rádi vám ukážeme, jak na to. Chceme vám dodat odvahu, že i s malými dětmi se dá cestovat tak trochu jinak…“

V přírodě jako doma

Jmenuji se Hanka a mám doma tři další Dupy: manžela Jirku a dvě malé holčičky. Baví nás cestovat po vlastní ose, a hlavně podnikat nejrůznější outdoorová dobrodružství. Máme rádi opravdové zážitky, které si sami vytváříme. Umíme dobře plánovat, ale ještě lépe improvizovat. Přírodou žijeme, máme k ní úctu a respekt a touto cestou se snažíme vést i naše děti.

Můžete nás potkat, jak si vaříme v lese na ohni nejrůznější dobroty, bavíme se, zkoumáme přírodu, nebo se otužujeme v potoce. Přespáváme v přístřešcích, které jsme si s dětmi sami postavili, pod skalními převisy, nebo třeba ve srubech bez vody a elektřiny, kde si vaříme na plechových kamnech a pro vodu si chodíme ke studánce, nebo třeba roztápíme rampouchy. S přáteli se v přírodě potkáváme asi stejně běžně, jako v kavárně.

Vidíme, co všechno našim dětem cestování i dobrodružství v přírodě dávají. Dávají jim rozhled, schopnost se dobře adaptovat a přijímat do života nové podněty. Dávají jim dobrou kondici a odolnost (až takovou, že se svlíkají a lezou do vody v každém ročním období :-D) Týmového ducha, protože někdy už couvnout nejde a musíme začít spolupracovat. A taky samostatnost a spoustu užitečných dovedností. A snad i tu lásku k přírodě, kterou budou potom žít a předávat dál.

Zajímá nás téma udržitelného cestování a máme trochu svérázné pojetí minimalizmu (takové, že ušetřené místo v batohu klidně zaplácneme polaroidem, ukulele, na které nikdo z nás neumí, nebo třeba mořskou bójkou). Občas se rádi podíváme i za hranice, ušli jsme například trek v Norsku natěžko s dvouletým prckem, nebo jsem s dětmi sama procestovala několik zemí autem.

Ale nic se nestalo samo sebou…

Měla jsem štěstí, že naši cestovali celkem rádi. V létě jsme jezdili na dovču k moři, v zimě lyžovat na hory. O víkendech na nějaký ten výlet nebo výšlap. To všechno bylo moc fajn. Mnohem lepší, než sedět doma. Já jsem si ale postupně začala uvědomovat, že mi to nestačí a že chci zažít něco víc.

Hotelové rezorty jsou pohodlné, ale mě zajímalo, jak žijí místní a jak to vypadá tam, kde davy turistů nechodí. Nepotřebuju vidět památky, ty už jsem viděla stokrát na fotkách, chci si najít vlastní místa. Proč mám jezdit lanovkou s tisícovkou dalších lidí, když je kolem mě nádherná a nedotčená krajina?

A nejvíc mi dávaly zabrat výšlapy. Nebavilo mě se na přírodu dívat z chodníčku plného lidí, dojít z bodu A do bodu B, dát si knedlíky a běžet zpátky. Já jsem do ní chtěla vejít! Pozorovat, něco v ní zažít, něco se naučit… Ne jenom vidět, ale i PROŽÍT! Neměla jsem kolem sebe ale nikoho, kdo by mi ukázal, jak na to.

Po krůčcích...

Potom jsem nastoupila do armády. Byla to moc zajímavá zkušenost do života, ze které teď můžu čerpat. Naučila jsem se chodit ven v jakékoli denní i noční době a za každého počasí. A hlavně se na to všechno dobře adaptovat a připravit se už skoro bez přemýšlení. Nejvíce ze všeho mě bavily kurzy přežití a všechno, co by se dalo spojit s outdoorem. A kromě spousty skvělých (i méně skvělých) lidí jsem tam potkala taky Jirku, mimo jiné taky bývalého skauta s kurzem horského průvodce.

Lyže jsem vyměnila za skialpy, zimy začala místo v Alpách trávit v dobré partě na Ukrajině nebo v balkánských horách, a začala poznávat krásy cestování po vlastní ose. Co do komfortu se to s klasickým cestováním nedalo srovnat. Zážitky ale byly naprosto báječné – nebo alespoň zajímavé – a dostaly úplně nový rozměr. Rozměr dobrodružství, objevování a poznávání zajímavých míst a lidí.

… A jsme zase na začátku! Nebo to zkusíme?

Potom se nám narodilo první dítko. A já jsem najednou ze všech stran slyšela jenom o tom, jak je od této chvíle s veškerým dobrodružstvím konec a že teď už musíme být rozumnější. Že cestovat s dětmi nejde. A když už, tak jen tím klasických způsobem, který nás ale vůbec nebaví: dovča u moře, turistické atrakce, výšlapy…

Leckdo se nás snažil varovat, že cestovat s dětmi nemá smysl. Že si to nikdo neužije, děti si stejně nebudou nic pamatovat a jestli si z toho něco odnesou, tak leda trauma (naše zkušenost je úplně opačná).

A příroda? Ta je přece špinavá a nebezpečná a děti tomuhle vůbec nemůžeme vystavovat. Co když se ušpiní? Co když je ofoukne a onemocní? Nebo je kousne nějaký brouk? Opravdu chceme naše děti nechat lézt po stromech nebo je naučit zacházet s nožíkem? Neměli bychom je – jako dobří rodiče – před vším chránit?

Ale my jsme to nechtěli vzdát, aniž bychom to aspoň zkusili. Zažívat dobrodružství, která nemusí končit večerkou, a dělat věci po svém. A světe div se, ono to šlo! Samozřejmě, občas jsme se učili za pochodu a spousta věcí se musela přizpůsobit potřebám dětí. V některých ohledech jsme museli i dost zpomalit – ale je to špatně? Začalo nás to opravdu bavit.

A tak jsme tady! Dnes pomocí eBooku o tom, jak přespat s dětmi v přírodě, návodů a článků předáváme naše zkušenosti našim čtenářům. Přišli jsme vám nejen vzkázat, že to jde, ale taky poradit JAK. Inspirovat vás, když chcete zkusit něco nového a nevíte, kde začít. Podržet vás, když jste v tom sami a pro okolí jste za blázny .-) A moc rádi taky poznáme lidi, kteří jsou na tom podobně, a můžeme se inspirovat navzájem. Vítejte na našem blogu!

Hanka a.k.a. Hanislava