Budapešť: jak nás adoptoval maďarský školní výlet

Vypadá to maďarsky, ale nemluví to maďarsky!

Minulé léto jsem s holčičkama cestovala autem po Maďarsku, přesněji po okolí Balatonu (můj článek o tom, jak celá naše výprava Tour de Rakousko-Uhersko začala a o bubácích, které bylo potřeba vyhnat z hlavy, než jsem začala cestovat sama s dětma, si můžete přelouskat tady). Byl červen. Léto už bylo v plném proudu, ale sezona ještě ne, a tak jsme měly celý Balaton a jeho pobřeží doslova samy pro sebe.

No a jednoho dne jsme se vydaly na výlet vlakem do Budapešti. Že to bude velmi maďarský zážitek (v tom dobrém slova smyslu), o tom nás přesvědčila už cesta tam. Byl to samozřejmě místní vlak plný místních lidí. A ti, jakmile zaslechli – ale neidentifikovali – češtinu, si nás začali zvědavě prohlížet a přemítat nad tím, co jsme asi zač a kde jsme se tam vzaly.

Babičky na protějším sedadle se s námi daly do řeči – jak jinak, než maďarsky. Když ale pochopily, že z nás kromě pár zdvořilostních frází nic moc kloudného nevymáčknou, raději nás nakrmily jahodama a jaly se s Helenkou maďarsky louskat její anglický časopis.

Možná to nemluví maďarsky, ale radši poslechneme!

Přijely jsme do Budapešti. Nádraží Déli vypadalo, na rozdíl od svých honosnějších sester Keleti a Nyugati, taky docela místně. Moc jsme se tam nezdržovaly a raději jsme se vrhly do víru města. Procházely jsme zajímavé uličky, prohlédly si Citadelu, sledovaly záchranné práce na Dunaji (bylo to jenom pár dní potom, co se na Dunaji potopila ta výletní loď) a zašly si na něco dobrého.

Helenku už z toho trajdání rozbolely nohy, tak se mi usadila za krkem, a ze mě se stal všestranný bludný nosič. Musel na nás být docela komický pohled: zmatená máma, která se občas nepředvídatelně motá sem a tam, za krkem jedno těžké dítě, které se nezúčastněně cpe croissantem a nejspíš se do mámina účesu snaží nalákat holuby, a v nosítku batole, které se tomu náramně směje. Že ti nejmenší prckové mají často největší nadhled ze všech…

Nakonec jsme objevily i jedno úžasné hřiště, na kterém jsme zůstaly a vychutnávaly si podvečer. Já jsem se snažila odpočívat, Anežka objevovala svět a Helenka česky dirigovala místní děti, jak mají skákat panáka. Nevím, jak to dělala, ale poslouchaly ji na slovo! Ale slunce už se pomalu sklánělo k obzoru a přišel čas vyrazit na zpáteční vlak.

Všestranný bludný nosič

Adoptovány Maďary

Ve vlaku, na konci našeho otevřeného vagonu seděl na zemi hlouček holek, bylo jim asi deset. Najednou k nim nakráčela Helenka – nestačila jsem ji zachytit za cíp sukně – a začala tancovat. Holky se rozjásaly a během pár vteřin obsadily všechna sedadla kolem nás.

Nerozuměly jsme si ani slovo. Holky vůbec nemluvily anglicky a moje maďarština se, až na pár zdvořilostních frází, skládala převážně ze samých sprostých slov, a ty jsem si musela nechat pro sebe. Holky ale byly naprosto bezvadné a rozuměly jsme si i beze slov.

Pochopila jsem, že jde o školní výlet a že se vrací ze ZOO. Že jsou s nimi dvě učitelky (které se nás ale spíš stranily, protože taky neuměly ani slovo anglicky a možná i proto, že jsme ve vagonu dělaly pěkný čurbes) a to hlavní – že jedeme do stejné stanice a přestupujeme spolu v Székesfehérváru. Jak se ukázalo, právě tohle nám o chvíli později zachránilo krk.

Když nám došla témata k rozhovoru, a to bylo asi tak během minuty, rozdělily jsme se o svačiny a potom zpívaly – my česky a holky maďarsky – a tančily po celém vagoně, tleskaly a smály se. Ještě, že nás tam nikdo neznal. Helenka se tak stala maskotem školního výletu a cesta ubíhala. Náš vlak ale mezitím pomalu nabíral zpoždění a na přestup už nám zbývaly jenom dvě minuty.

Ty holky nám spadly z nebe!

Když potom vlak zastavil v přestupní stanici, Maďarky suverénně lapily Helenku, vynesly ji z vagonu, rozdělily si její věci a sprintovaly úplně na opačnou stranu, než jsem se chtěla rozběhnout já. Až na konec jakéhosi vzdáleného a odlehlého nástupiště, které bych já sama během dvou minut nenašla ani omylem. Já s Aňousem v nosítku jsem jenom vlála za nimi a modlila jsem se, aby věděly, co dělají. Sotva jsme všechny naskákaly do jakéhosi vlaku, ozvala se píšťalka a vlak se rozjel. Jestli jedeme někam jinam, než jsme měly, bude si nás některá z nich muset vzít domů!

Ale naštěstí se ukázalo, že je to správný vlak a za soumraku jsme opravdu vystoupily na našem nádraží. Srdečně jsme se rozloučily, Helenka se mi zase uvelebila za krkem a skoro odpadla. Holky ji úplně utahaly. Ale nebýt jich, zůstala bych s dětmi trčet v Székesfehérváru a čekala na další – skoro už noční – spoj.

Já sice už ve vlaku datlovala do telefonu a hledala, kde v Székesfehérváru dobře vaří a kde se tam třeba dá i přespat, a už jsem se na to skoro těšila, ale nakonec jsem stejně byla moc ráda, že to tak dopadlo a že jsme v noci byly „doma“.

A proto – ať žije dětská bezprostřednost! A kam se vlastně poděla ta naše…?

PS: Cestování s dětmi pro nás byla hlavně zábava. I tak jsem se ale celou dobu držela svých vlastních bezpečnostních pravidel. Brzy si je budete moct přečíst taky v mém novém eBooku.

PPS: Možná se někdy rozepíšu o našem vlakovém výletu ze St. Pöltenu do Vídně. To už ale nebylo takové dobrodrůžo, spíš takové příjemné posezení nad dortíkem. Tak uvidíme .-)

Hanka Sedláková
Milujeme cestování po vlastní ose, vymýšlení nejrůznějších outdoorových bláznivin a jejich následnou realizaci. Umíme dobře plánovat, ale ještě lépe improvizovat. Máme doma dvě malé neřízené střely a kolem sebe partu přátel, kterým už připadáme skoro normální. Rádi vám poradíme, dodáme odvahu nebo vás inspirujeme. Život je totiž krátký na to, abychom chodili jenom po vyšlapaných cestách. Více si o nás můžete přečíst tady
Komentáře
  1. Katka Všetičková napsal:

    Úpně boží zkušenost…. a skvěle se to poslouchá…. teda vlastně čte, ale je to jako bych tě to slyšela vyprávět. Fakt jsem se pobavila. 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak v klidu a pohodě přespat s dětmi v přírodě?

    Máte rádi dobrodružství, které nekončí večerkou? Chystáte se s dětmi přespat v přírodě? Přijďte si k nám pro inspiraci, podporu i pár rad :)

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku