Bergen a ostrov Sotra – kde jsme se tu vzali a co jsme si z toho odnesli?

Dnešní vyprávění navazuje na náš třídenní pochod na Trolltungu, kdy jsme si místo klasického půldenního výšlapu a sestupu vybrali delší a o to horší cestu, která pro nás nakonec byla mnohem větším zážitkem, než samotný cíl. A když jsme potom slezli z kopců dolů a slízali si slibovanou zmrzlinu, malovali jsme si, že se ubytujeme v hostelu a uděláme si pohodu. A jak už to bývá – když člověk plánuje, osud se směje  Ale i když to s námi na začátku nevypadalo růžově, na konci na nás čekalo něco mnohem lepšího, než jsme si původně naplánovali. A taky jsme dostali další slušnou lekci na poli improvizace.

Vraťme se k té zmrzlině… Když jsme si ji vychutnali, odkráčeli jsme triumfálně do hostelu, kde jsme si před odchodem do hor zarezervovali ubytování. K našemu úžasu bylo obsazené, protože jsme se sekli o jeden den a přišli pozdě.

Je to marné…

Vlastně by nás to ani tak netrápilo. Ale chtěli jsme, aby si odpočala malá Helenka. A kdo zná rozdíl mezi odpočatým a neodpočatým dítětem, tak pochopí. Navíc měla na nohách místo bundy navlečenou tátovu péřovku a v autě jsem pro ni měla schované úplně poslední čisté oblečení – vzhledem k tomu, že nám zbýval ještě týden, bylo jedno čisté oblečení něco jako ruská ruleta. Vlastně nám docházelo všem. Přijeli jsme autem a bylo nás pět – my tři Zadci, naše kamarádka Péťa a náš kamarád Hombre – tak jsme se museli všichni uskromnit. O tom, jaké jsme vymysleli originální řešení, když jsme těsně před odjezdem zjistili, že se naše věci do auta zdaleka nevejdou, se vám brzy zmíníme.

Vrhli jsme se tedy do víru Tyssedalu a ptali se po ubytování –ptal jsme se všude a bylo to marné. Ale tvářili se většinou shovívavě. Tedy aspoň jsme si namlouvali, že se našich zjevů nelekali.

A tak jsme se nakonec utábořili na našem oblíbeném místě. Byl to nevelký travnatý plácek mezi silnicí a fjordem. Patřil ke trojici typických červených skandinávských domků, které byly zrovna prázdné. A asi 5 km od nás bylo odpočívadlo s wc, kde jsme ale z pochopitelných důvodů spávat nechtěli. Jako obvykle jsme si postavili stany, mezi ně a naše auto jsme pomocí gumicuků napnuli celtu a vytvořili přístřešek, „společenskou místnost“, kde jsme si uvařili večeři…. zase karí – jako každý den. Nakonec jsme se, jako obvykle, šli vykoupat do studeného fjordu. To byla naše oblíbená večerní kratochvíle. „Ráno moudřejší večera,“ řekli jsme si.

Směr Bergen?

Ráno jsme dali hlavy dohromady a rozhodli se, že pojedeme do Bergenu. Pevně jsme věřili, že se nám tam podaří sehnat ubytování lépe. Už asi tušíte, že to tak jednoduché nebylo  Počítali jsme s tím, že ujet 120 km v Norsku trvá mnohem déle, než ujet stejnou vzdálenost u nás. S čím jsme ale nepočítali byl sesuv půdy, který nás zastavil hned za Tyssedalem. K našemu překvapení byla ale silnice do dvou hodin zase průjezdná a hodný pan silničář chodil mezi auty a rozdával noviny. A tak se čekání proměnilo v celkem snesitelný piknik s výhledem do fjordu.

I tak jsme se ale do Bergenu dostali až odpoledne. Nechtěli jsme znovu opakovat metodu pokus-omyl, a tak jsme zamířili rovnou na turistické informace. Helenka, do té doby neodložitelné dítě, mezitím v klidu bloumala s Peťou a Hombrem po přístavu, aniž by si na nás vzpomněla. Zážitky uplynulých dní přece jen vytvořily nějaké to pouto. Já a Jirka jsme si mezitím vystáli hodinovou frontu.

Když jsme se konečně dostali na řadu, sympatická paní středního věku za přepážkou ani nehnula brvou: „Je mi líto, žádné volné ubytování nemáme. Letos asi přijela do Bergenu na prázdniny celá jižní Evropa.“ V tu chvíli to na nás padlo a začali jsme ze sebe jeden přes druhého sypat příběh uplynulých dní. „Vy jste ušli ten třídenní Trolltunga trek s dvouletým dítětem?“ zopakovala po nás paní. „Tak počkejte, zavolám ještě jednomu kamarádovi.“ Když na nás pak od telefonu zamrkala, začali jsme za překážkou jásat a objímat se…

Není to marné!

O hodinu později už jsme bydleli v útulné rybářské chatě na ostrově Sotra asi 40 km od Bergenu a s prázdným výrazem koukali na Krtečka. Po cestě jsme si nakoupili dobroty (v tuhle hodinu už na nás zbylo jenom nealkoholické pivo) – a samozřejmě konzervu joiky. Nakonec se nám tam tak líbilo, že jsme zůstali déle. To, že jsme se nedrželi pevného plánu, se ještě včera tvářilo jako potenciální problém. Dnes nám to naopak dalo svobodu zůstat tam, kde se nám líbilo a s pevným plánem bychom tam ani nedojeli.

Ostrov Sotra je skalnatý a hustě porostlý fialovým vřesem. Ráno jsme se procházeli po mole a objevovali podvodní svět. Helenka si dodnes pamatuje rybářské loďky a červenou mořskou hvězdici. A objevili jsme ještě jedno zajímavé místo, o kterém bychom se těžko dozvěděli jinak než náhodou – vesnici Telavåg, což je v podstatě něco jako norské Lidice, ale po válce zase obnovené (historii jsem pro zájemce ve zkratce napsala do okénka níže). Prošli jsme si i muzeum (odkaz taky níže) – a Skandinávci umí muzea báječně. Nás zaujala expozice a Helenku dětský koutek a palačinky. Spokojení jsme byli všichni.

A mimo plán jsme taky navštívili Bergen. A zamilovali jsme se do něj tak, že jsme se tam o dva roky později na podzim vrátili – už ne 3, ale 4 Zadci. Ale o tom někdy později…

 

PS Poslední dva články nevznikly jako propagace joiky mezi českými turisty. Ne, Joika nám za ně opravdu neplatí 😀 Ale kdyby měl někdo po jejich přečtení nutkání joiku ochutnat, budeme rádi, když se s námi podělíte o dojmy .-)

Co jsme si z toho odnesli:

Dnes, když se na to díváme s odstupem, už bychom se zachovali trochu jinak. Každopádně už bychom se tak rychle nevrhali hledat na vlastní pěst ubytování do víru malého města, když jsou tady i jiné možnosti. Například:

  • Vrátit se do hostelu a pokud tam mají dostupnou wi-fi, což nejspíš mít budou, zkusit sehnat ubytování online (např. přes booking.com, AirBnB, couchsurfing, …).
  • Taky bychom se dnes už nebáli zeptat, jestli se zadarmo nebo za drobnou úplatu můžeme osprchovat. A vyprat prádlo, když už jsme u toho (ideálně každý to nejnutnější, abychom se vešli do jedné pračky). Koneckonců, ten nejhorší možný scénář je, že nám řeknou ne. A to není tak hrozné. Prádlo už bychom si mohli rozvěsit i v autě. Pojízdný sušák už jsme si z auta udělali před lety na Islandu. Není to estetické ani ideální, ale šetří to čas.
  • Kromě toho – jedny dětské tepláčky a nějaké ty kalhotky bychom určitě i v Norsku sehnali za přijatelnou cenu, kdybychom je opravdu potřebovali. Doma by se z nich staly památeční kousky 🙂
  • A kdybychom nakonec žádné ubytování nesehnali, nebyl by to konec světa. To nejnutnější si zvládneme přemáchnout někde v umyvadle. Budeme dál spát pod stanem, vařit si pod celtou a koupat se ve fjordech – a hlavně si tím nenecháme pokazit ten omezený čas, který na společné poznávání té krásné země máme.
  • Na ostrov Sotra se pohodlně dostanete autem a z Bergenu tam jezdí i pravidelná autobusová linka. Doporučujeme navštívit The North Sea Traffic Museum in Telavåg (Nordsjøfartmuseet i Telavåg). Kromě druhoválečné expozice se dozvíte i něco o tradičním životě na ostrově. Nechybí ani dětský koutek.
  • Podobné situace můžou být zvlášť pro rodiny s malými dětmi nebo pro ty, kteří potřebují mít určitý komfort, docela stresové. Ale dají se řešit. Velmi lehce to může sklouznout k hádkám a vzájemnému obviňování. My jsme naštěstí zachovali klid a to samé doporučujeme i vám. Tyhle věci se stávají a nemá cenu si to špatné s sebou nést i do dalších dní, kdy už může všechno vypadat úplně jinak. Všimli jsme si, že děti dokážou vycítit, kdy jde do tuhého a musí s námi táhnout za jeden provaz – a dokážou opravdu překvapit. Nakonec, právě takhle často vznikají dobré historky 🙂

 

PŘÍBĚH TELAVÅGU

Za druhé světové války, během nacistické okupace, se občanům Telavågu díky jeho relativní odlehlosti a výhodné poloze podařilo navázat tajné lodní spojení mezi Telavågem a britským souostrovím Shetlandy. V malých rybářských bárkách odplouvali ti, kteří se skrývali před gestapem, podíleli se na ilegální činnosti proti okupační armádě, nebo chtěli sloužit své zemi v řadách britské armády. Britové naopak touto cestou posílali do Norska zbraně, munici, rádiovou techniku a vybavení potřebné k posílení odboje.

Gestapo se však o této činnosti dozvědělo a 26. dubna 1942 udělalo razii v domě rybáře Lauritze Telleho, který tyto plavby organizoval, načež odhalilo dva ozbrojené tajné agenty speciální jednotky pro tajné operace, Emila Hvaala a Arneho Vaeruma, kteří se u něj ukrývali. Došlo k přestřelce, při které zahynuli dva příslušníci gestapa.

Hlavní komisař gestapa, Josef Terboven, nechal na základě této události celou vesnici srovnat se zemí a vymazat z mapy. Muži byli popraveni nebo posláni do koncentračních táborů, ženy a děti na dva roky uvězněny.

Po válce se ale obnova Telavågu stala předmětem národní hrdosti a během čtyř let byly všechny budovy znovu postaveny na svých původních místech. Vesnice dnes žije svým životem a nijak se neliší od ostatních rybářských vesniček na ostrově.

 

 

Hanka Sedláková
Milujeme cestování po vlastní ose, vymýšlení nejrůznějších outdoorových bláznivin a jejich následnou realizaci. Umíme dobře plánovat, ale ještě lépe improvizovat. Máme doma dvě malé neřízené střely a kolem sebe partu přátel, kterým už připadáme skoro normální. Rádi vám poradíme, dodáme odvahu nebo vás inspirujeme. Život je totiž krátký na to, abychom chodili jenom po vyšlapaných cestách. Více si o nás můžete přečíst tady
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Jak v klidu a pohodě přespat s dětmi v přírodě?

    Máte rádi dobrodružství, které nekončí večerkou? Chystáte se s dětmi přespat v přírodě? Přijďte si k nám pro inspiraci, podporu i pár rad :)

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku