A co kdybychom neměly takovou kliku? + Spirála klidu

V minulém článku jsem vám povyprávěla jeden náš trochu bláznivý zážitek při cestě vlakem z Budapešti k Balatonu, kdy nás adoptoval maďarský školní výlet a jenom díky jejich přátelství jsme nezůstaly v Székesfehérváru a nemusely tam čekat na noční vlak. A to i přesto, že jsme si s těma báječnýma holkama nerozuměly ani slovo… Pokud jste ho ještě nečetli, mrkněte na něj, ať víte, o co šlo.

Tenkrát to dopadlo skvěle. Mohlo to ale dopadnout i trochu jinak. Stejně ale věřím, že bych nějaké to řešení vždycky našla a taky by to nějak dopadlo. Vždycky to totiž nějak dopadne. A vy byste ho našli taky! Proč to píšu? Protože po minulém článku mi chodily zprávy, ze kterých jsem pochopila, že si někteří myslí, že by si nevěděli rady – díky za to, tento článek je odpověď!

Přitom by dohromady o nic nešlo – prostě nám ujel vlak a Maďarsko je bezpečná země. Samy s malými dětmi ale máme tendenci začít panikařit…

S největší pravděpodobností by nastala jedna ze dvou situací. Dostaneme se k nim a trochu to rozebereme…

Rozum nebo intuice? Obojí!

Měly jsme víc štěstí než rozumu? Možná. Ale kdybych v tu chvíli poslechla rozum a rozhodla se nezariskovat, tak bychom opravdu zůstaly pozdě večer v Székesfehérváru. Moje rozhodnutí ale vůbec nebylo tak bezhlavé, jak se teď možná zdá.

Ve vlaku jsem se těch „našich“ holek asi desetkrát zeptala, jestli skutečně jedou tam, kam máme namířeno my, a jestli taky přestupují v Székesfehérváru. Na to stačí i ta pantomima! Asi jsem s tím byla už otravná 😀 Zašla jsem se desetkrát zeptat i jejich učitelek – ty sice kývaly hlavou, ale rozumnější domluva s nimi nebyla. To je tak, když se my dospělí cítíme nejistí, protože neumíme cizí jazyk „dost dobře“, a tak se raději stáhneme, než abychom se nedejbože shodili… A pak to radši řešíte s dětma, které takové zábrany nemají .-)

Rozum se mi ale hodil v jinou chvíli. Na plné obrátky jsem ho (a taky strejdu Googla) roztáčela, když vlak z Budapešti nabíral zpoždění a mě začínalo být jasné, že během dvou minut, které nám zbývaly, na úplně cizím nádraží přestoupit asi nestihneme. A potom taky, když jsme s těma holkama, co neuměly ani slovo anglicky, naskočily do nějakého vlaku a nebyla jsem si na sto procent jistá, že jedeme správně.

Právě to totiž byly chvíle, kdy bylo potřeba zachovat chladnou hlavu a rychle vymyslet plán B. A klidně i C a D. Ještě ve vlaku jsem si proto dala v hlavě dohromady hned několik možností. Tu nejlepší bych pak vybírala podle situace na místě.

Situace č. 1: Zůstaly jsme v Székesfehérváru

Dejme tomu, že jsme zůstaly v Székesfehérváru. Náš školní výlet se rozběhl bůhví kam, ale my jsme se rozhodly, že nebudeme riskovat a že za nimi nepoběžíme. Teď stojím s dětma sama na opuštěném nástupišti a venku se pomalu stmívá…

Székesfehérvár… už to slovo zní dost děsivě 😀 Ale když se to tak vezme, v maďarštině zní děsivě úplně všecko. Tak se tím nenecháme rozhodit a podíváme se do mapy. Jsme asi půl hodiny jízdy autem od našeho „domova“. To už tak děsivě nevypadá! Tak hlavu vzhůru a pojďme se z toho nějak dostat.

A co kdybychom odtud odešly a nechtěly se vracet? Nebo nám už žádný další vlak nejel?

Pokud totiž máte kvalitního člověka, můžete mu zavolat. Jestli má děti, nejspíš má i autosedačky. Jestli dobře vychází s lidmi, určitě bude znát někoho, kdo by pro vás mohl přijet, pokud pro vás nezvládne přijet sám. A určitě není chyba, když mu o nějakém delším výletu řeknete předem. Třeba bude i počítat s tím, že se ztratíte…

A nebojte, na AirBnB na sebe navzájem píšete hodnocení. Ten člověk dobře ví, že když vám pomůže, dostane od vás jedno velké veřejné plus, zatímco když vás v tom nechá, pošlete mu jedno velké veřejné mínus…

Situace č. 2: Přestoupily jsme a jedeme ve špatném vlaku.

Ať už se rozhodnete jakkoli (třeba i úplně jinak než já), nejlepší je zůstat nad věcí. Snažit se zůstat v klidu. Zhluboka se nadechnout a přemýšlet. Většina situací opravdu má nějaké řešení, i když ho třeba zrovna nevidíme.

Nebojte se mluvit s lidmi, ptát se, požádat o pomoct. Zůstaňte slušní, snažte se vystupovat příjemně a přirozeně a mluvit klidně a zřetelně. Když budete rozčílení a vynervovaní, můžou se vás polekat a snažit se z kontaktu s vámi vyvázat. Představte si, jak byste reagovali vy, kdyby se k vám v noci na nádraží z ničeho nic přihnal cizí člověk a začal ječet a vyšilovat. Když ale naopak uvidí, že jste úplně normální a slušní lidi a jenom zrovna potřebujete s něčím pomoct, pravděpodobnost, že s vámi někdo začne mluvit, bude mnohem vyšší.

Pamatujte, že když nejde o život, jde o houby. A většina našich obav se nikdy nenaplní. Mně třeba pomáhá, když si uvědomím, že jednou to všechno bude za mnou a možná se tomu budu i smát (už aby to bylo, že). Hlavu vzhůru, nebudete první ani poslední, kdo někdy někde zakufroval!

A co jsem to v titulku říkala o té spirále?

Doma si pak klidně dám tu čokoládu nebo panáka a zasměju se sama sobě nebo si pobrečím, abych ten nahromaděný stres dostala ze sebe a mohla ho nechat odejít. I to je důležité. Zvlášť pro nás holky.

Nejhorší je stejně smrt z vyplašení .-)